Adam Štech a Tomáš Roubal: Postpravda

Pojem postpravda se stal jedním z klíčových výrazů současnosti. Označuje situaci, v níž se při utváření obrazu reality dostávají emoce, dojmy a opakovaná tvrzení před ověřitelná fakta. Pravda zde přestává být výsledkem kritického zkoumání a stává se spíše otázkou dosahu, viditelnosti a schopnosti působit na publikum. To, co je dostatečně hlasité a sdílené, začíná fungovat jako pravda sama o sobě.

Výstava Postpravda vychází z této zkušenosti světa zahlceného informacemi, polopravdami a manipulativními obrazy. Internet a digitální média vytvářejí prostředí, v němž se hranice mezi realitou, konstrukcí a fikcí neustále rozostřují. Nejde už tolik o to, co je skutečné, ale o to, čemu jsme ochotni uvěřit – nebo co jsme ochotni přijmout jako skutečnost.

Oba autoři se tímto fenoménem ve své tvorbě dlouhodobě zabývají, byť z různých perspektiv. Společným jmenovatelem je zájem o mechanismy manipulace, kontroly a zkreslování reality, stejně jako o roli diváka, který se v tomto prostředí pohybuje. Výstava propojuje nové práce vznikající přímo pro tuto příležitost s vybranými staršími díly, jež téma postpravdy předznamenávají a rozvíjejí.

Postpravda zde není chápána pouze jako politický či mediální pojem, ale jako širší kulturní a existenciální stav. Stav, v němž se orientace ve světě stává stále nejistější a kde je potřeba znovu a znovu klást otázku: co vlastně považujeme za pravdivé – a proč.

Tomáš Roubal (1982) je malíř, grafik a sochař. V posledním desetiletí se jeho tvorba výrazně soustředí na sochařské médium, přičemž navazuje na jeho dřívější malířskou a kreslířskou práci. Roubal rozvíjí osobitý vizuální jazyk, skrze který zkoumá postavení současného člověka ve společnosti. Jeho díla nesou výrazný kritický rozměr a reflektují fenomény odcizení, technologické kontroly a kapitalizace osobních i veřejných vztahů, často prostřednictvím anonymní figury jako zobecněného subjektu.

Adam Štech (1980) vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze v ateliérech Jiřího Sopka a Vladimíra Skrepla. Ve své tvorbě propojuje různé výtvarné styly a historická období, zejména kubismus a expresionismus, které aktualizuje v současném kontextu. Jeho figurální motivy často procházejí procesem dekonstrukce a nového skládání, čímž dochází k posunu jejich významu. Dlouhodobě se věnuje také českým kulturním a společenským tématům a vedle malby pracuje i se sochařstvím a sádrovou mozaikou.